Trolltunga: jak zvládnout výšlap k slavné skále

Trolltunga je skalní výběžek, který trčí z hory nad norským fjordem a končí ve vzduchu. Fotografie odsud patří k nejznámějším obrázkům Norska, a tak se sem vydávají tisíce lidí ročně. Cesta k ní ale není procházka na hodinu. Je to celodenní horský výšlap, který prověří kondici, vybavení i schopnost odhadnout vlastní síly.

Kdo to podcení, končí unavený na půlce cesty.

Následující řádky popisují, co vás čeká a jak se připravit, aby výlet zůstal zážitkem a ne zkouškou přežití.

Co je Trolltunga a proč láká

Jde o plochý kus skály, který vyčnívá nad ledovcovou vodou. Vznikla působením ledovce, který z vrcholu odlomil horninu a nechal na místě tenký hřeben. Podle tvaru jí dali jméno podle jazyka obra, podobnost je opravdu nápadná.

Láká na dvě věci. Na výhled, který se otevírá do širokého údolí, a na vlastní pozici na hraně. Ta je ovšem nebezpečnější, než fotky naznačují. Pád z okraje nelze přežít a počasí se v horách mění v řádu minut.

Jak náročný výšlap to je

Trasa má zhruba osmadvacet kilometrů tam a zpět a převýšení přesahuje tisíc metrů. Většina lidí ji zvládne za deset až dvanáct hodin a část cesty vede po kamenech a stupních, které nejsou pohodlné ani v dobrých botách. Náročnost se zvyšuje s deštěm, protože mokré kameny a bláto kloužou.

Fyzická kondice je jen část příběhu. Stejně důležité je umět se rozhodnout, kdy se otočit. Vyčerpání na odlehlé trase bez signálu je vážná situace, a horská služba vyjíždí k turistům, kteří přecenili síly, pravidelně.

Trasu zvládne i člověk, který neběhá, pokud má dost času a rozumné tempo.

Kdy vyrazit a na co myslet

Sezona se pohybuje od časného léta do začátku podzimu, mimo ni je trasa sněhová nebo uzavřená a doporučuje se vyrazit s průvodcem. V hlavní sezoně se vyplatí začít brzy ráno, kdy je na trase méně lidí a větší rezerva na světlo. Na hraně se pak stojí fronta na fotografii, protože místo je úzké a vstup na okraj je jen jeden.

Počasí sledujte i v den odjezdu a berte ohled na předpověď. Mlha na vyhlídce vám vezme celý smysl cesty, ale bezpečnost je důležitější než výhled. Když je předpověď špatná, je lepší jít jinam a vrátit se jindy.

Co si vzít do batohu

• Pevné pohorky s dobrým vzorkem, ne tenisky nebo sandály.
• Větrovku a nepromokavou vrstvu, protože hory nad fjordem umí překvapit.
• Dostatek vody a jídlo na celý den, na trase nic nekoupíte.
• Čelovku, náhradní vrstvu, lékárničku a nabitý telefon s mapou offline.

Vodu si vezměte opravdu hodně. Norské potoky vypadají čistě, ale pití z nich bez ověření není bez rizika.

Jak vypadá den na trase

Začátek je nejprudší. První část vede prudce vzhůru po kamenných stupních a lidé tady nejčastěji zjišťují, že mají těžký batoh nebo špatné boty. Kdo tuhle pasáž zvládne v klidu, má vyhráno, protože dál už je sklon mírnější.

Střed trasy se otevírá do plošší krajiny s jezery a výhledy do okolí. Právě tady se vyplatí zastavit, doplnit energii a zkontrolovat počasí. Závěrečný úsek vede po skalním hřebeni k výběžku, kde se už nesmí spěchat.

Zbytkové síly si nechte na cestu zpátky. Sestup po kamenech unaví víc než cesta nahoru, protože namáhá kolena i kotníky. Hůlky tady najdou své opodstatnění.

Můj tip: Vyrazila bych na trasu co nejdřív ráno a s jasným časem, kdy se otočím, i kdybych nebyla nahoře. Hranici bych si určila ještě před odchodem, protože na unaveném člověku se rozhoduje mnohem hůř.

Časté otázky

Zvládne trasu začátečník?

Ano, když má slušnou kondici, dost času a správné vybavení. Vyplatí se předem natrénovat delší pochody v kopcovitém terénu. Kdo má potíže s koleny nebo srdcem, měl by se poradit s lékařem.

Je nutný průvodce?

V hlavní sezoně obvykle ne, trasa je značená. Mimo sezonu a při sněhu je doprovod odborníka rozumný, protože podmínky vyžadují zkušenosti s horským terénem a orientací.

Dá se výšlap zkrátit?

Existují varianty, které zkracují trasu, ale obvykle znamenají delší přístup autem nebo jiný typ terénu. Kratší varianta není nutně snazší, bývá strmější a méně pohodlná.

Jaké je vybavení na fotografii na okraji?

Rozhodně nic, co by vás nutilo k nepřirozenému pohybu nebo skoku. Bezpečná vzdálenost od okraje je důležitější než efektní záběr a většina pěkných fotek vzniká bez rizika.

Co dělat při úrazu na trase?

Zavolejte tísňovou linku a zůstaňte na místě, pokud to jde. Mějte po ruce nabitý telefon, teplou vrstvu a ochranu před deštěm. Nepokoušejte se o zraněného kamaráda postarat sami ve strmém terénu.

Zdroje

• Norská turistická asociace
• Ministerstvo zahraničních věcí ČR
• Horská služba ČR