Nekonečný příběh: proč kniha Michaela Endeho nestárne

Nekonečný příběh je román německého spisovatele Michaela Endeho z roku 1979. Vypráví o chlapci, který se začte do knihy tak hluboko, že do ní vstoupí. Už desítky let přitahuje děti i dospělé, protože nejde jen o dobrodružství, ale i o otázku, co si člověk přeje a co s přáním udělá.

Knihu často znají děti nejdřív z filmu. Předloha je ale bohatší a temnější, proto se k ní mnozí vracejí i v dospělosti a nacházejí v ní jiné věci než v dětství.

O čem román vypráví

Hlavním hrdinou je chlapec Bastian Balthazar Bux. Je plachý, nešikovný a ve škole i doma se cítí nepochopený. Jednoho dne vezme do rukou knihu, která ho postupně vtáhne do světa zvaného Fantázie.

Fantázií zmítá tajemná Nicota, která pohlcuje krajinu i její obyvatele. Zachránit ji má hrdina Atrejú, kterého na cestu vysílá Dětská císařovna. Jenže čím dál víc se ukazuje, že skutečným hrdinou je ten, kdo knihu čte.

Dvě linie se nakonec propojí. Bastian do příběhu vstoupí a stane se jeho součástí. Teprve tehdy začne chápat, že přání mají následky a že ne každá touha vede k dobrému konci.

Postavy, které si pamatujete

Atrejú je chlapec z kmene, který se vydává hledat lék pro nemocnou císařovnu. Na cestě mu pomáhá a zároveň ho zdržuje drak Falko, jedno z nejmilejších stvoření celé knihy.

Dětská císařovna je vládkyní Fantázie a jejím tajemstvím je vlastní jméno, které jí musí dát lidské dítě z reálného světa. Vedle nich stojí řada vedlejších bytostí, které zůstávají v paměti i po letech.

Nechybí ani hranice mezi oběma světy. Postupně se mění a čtenář si uvědomuje, že svět knihy a svět čtenáře nejsou oddělené tak přísně, jak se zdálo.

Dvě roviny jednoho příběhu

Kniha má dvě propletené linky. První sleduje Bastiana v jeho každodenním světě, druhá vypráví dobrodružství ve Fantázii. Autor obě linie odlišil i barevně, když část textu vytiskl zeleně a část červeně, aby čtenář na první pohled poznal, kde se právě nachází.

Toto řešení není jen ozdoba. Učí čtenáře vnímat, že jde o dvě reality, které se navzájem potřebují. Bez čtenáře by příběh neměl kdo oživit, bez příběhu by fantazie zůstala prázdná.

Co kniha říká o čtení a fantazii

Nekonečný příběh je do velké míry oslavou čtení. Dítě, které se noří do knihy, v ní není pasivní. Představivost mu dovoluje tvořit svět, který jinde neexistuje.

Zároveň ale autor přidává opatrný podtext. Kdo se do vybájeného světa ponoří úplně a zapomene na skutečnost, může o sebe přijít. Hranice mezi útěkem a tvořivostí je tenká a kniha ji nechává otevřenou.

Právě proto ji čtou i dospělí. V mládí je to dobrodružství, v dospělosti otázka po rovnováze mezi přáním a skutečností.

Film a kniha: v čem se liší

Filmová podoba vznikla v osmdesátých letech a chlapci i dívky si ji spojují s dětstvím. Je ale zjednodušená, což je u převodu knihy do filmu běžné.

Předloha je delší a filozofičtější. Věnuje více prostoru Bastianovu vnitřnímu vývoji i postavám, které film vynechal nebo potlačil. Kdo viděl jen film, obvykle ho překvapí, že kniha nabízí víc vrstev, než film ukázal.

Film dobře převádí atmosféru, obrázky a základní dobrodružství. Kniha zase dovoluje zpomalit a dočíst, co se v dítěti i hrdinovi odehrává mezi jednotlivými scénami.

Proč příběh vydržel desítky let

Téma přání, svobody a odpovědnosti nestárne. V každé době se najdou lidé, kteří touží po světě, kde by mohli být, kým chtějí. Nekonečný příběh na tuhle touhu odpovídá bez kázání a bez lichotek.

Kniha se navíc dá číst v každém věku jinak. Malý čtenář sleduje dobrodružství, starší si všímá rozhodnutí, která mají následky. Proto se k ní rodiny vracejí a často si ji čtou společně.

Jazyk Michaela Endeho je v Česku známý i z jiných děl, proto jeho knihy zůstávají v nabídce knihoven i knihkupectví pro děti.

Pro koho je dnes vhodný

Doporučit ho lze dětem na konci prvního stupně a starším. Mladším čtenářům poslouží, když je kniha delší, ale zvládnutelná s dospělým.

Citlivější děti mohou zaskočit temnější pasáže, kde se ztrácí svět a hrdina prochází nejistotou. Vyplatí se číst pomalu a mluvit o tom, co kdo v příběhu prožívá.

Dospělý, který ji zná z dětství, v ní obvykle najde něco nového. Je to jedna z mála knih, u kterých se návrat k původnímu textu opravdu vyplatí.

Časté otázky

Je Nekonečný příběh vhodný pro děti?

Ano, ale záleží na věku a citlivosti. Menší děti ocení s dospělým, starší zvládnou samy. Některé pasáže jsou teskné, proto se vyplatí o knize mluvit.

Musím vidět film, abych knihu pochopil?

Ne. Film i kniha stojí samy o sobě. Kdo zná film, ocení, že kniha jde hlouběji, a kdo čte napřed, může srovnávat obě verze.

Proč má kniha dvě barvy tisku?

Odlišuje dvě roviny příběhu, dobrodružství ve Fantázii a Bastianův skutečný svět. Barevné provedení pomáhá čtenáři orientovat se v obou liniích.

Kolik má kniha pokračování?

Literárně jde o uzavřené dílo. Filmových pokračování vznikla další dvě, ale ta vycházejí z předlohy volněji a výrazně se od ní vzdalují.

Můj tip: Doporučila bych knihu číst nahlas menším dětem a teprve pak jim pustit film. Příběh tak zůstane nejdřív jejich vlastní představou.

Zdroje

• Národní knihovna České republiky, katalog literárních děl
• Ministerstvo kultury České republiky, oblast literatury a knižní kultury